Tabulkový kalkulátor OO Calc

Obsah:

Trocha teorie Okno programu Nový dokument, otevření, uložení a uzavření dokumentu Práce s buňkami, sloupci a řádky Pohyb po listech a sešitech Výběr buněk

Adresování buněk Vkládání údajů do buněk Kopírování obsahu buněk Formátování Graf Tisk

Trocha teorie
Dokumentům, vytvořeným v tabulkovém kalkulátoru, se říká sešity. Sešity mohou obsahovat jeden nebo více listů, které jsou složeny z buněk. Buňce, ve které je umístěn kurzor (je tučně orámována) se říká aktivní buňka.

	Okno programu Jak vidíte z toho obrázku, obsahuje okno programu kromě tabulky (právě zde) také soustavu příkazů v nabídkách, několik panelů nástrojů a také stavový řádek pro informování. Vytváření nových dokumentů, otevírání existujících souborů, ukládání a zavírání: Nový sešit je vytvořen automaticky po spuštění programu. Pokud chceme vytvořit ještě další prázdný sešit, jednoduše stiskneme třetí tlačítko na panelu nástrojů (stránka s grafem) nebo příkazem New (Nový) - Spreadsheet (sešit) v nabídce File (Soubor). Již existující sešit otevřeme stiskem tlačítka nebo opět příkazem z nabídky File (Soubor) - Open (Otevřít). Dialog oproti standardu obsahuje rozbalovací seznam Version (Verze), kde můžeme vybrat, která verze dokumentu má být otevřena. Po skončení práce je potřeba dokument uložit na disk. Nejjednodušší postup je tlačítko nebo příkaz File (Soubor) - Save (Uložit). Jméno souboru je požadováno pouze jednou, při dalším ukládání je automaticky uloženo do daného souboru. Chceme-li uložit soubor pod novým jménem, vybereme příkaz Save As... (Uložit jako...) v nabídce File (Soubor). Pokud není soubor při zavírání uložen, nemusíme se bát ztráty práce, neboť se nás program zeptá, zda dokument nechceme nejprve uložit. Pro uložení zvolíme tlačítko Save, jinak Discard (Cancel zruší uzavření).

Práce s buňkami, sloupci a řádky
Každý list se skládá z buněk, které jsou uspořádány ve sloupce a řádky. Sloupce jsou označeny písmeny od A do Z a následnými kombinacemi AA, AB až do kombinace IV. Řádky jsou naopak očíslovány a to od jedné do 32000.
Toto označování buněk je velice důležité pro následné odkazování na určitou buňku. Odkaz A1 znamená buňku v levém horním rohu a naopak IV32000 značí v dolním pravém rohu.
Chceme-li označit celý řádek nebo sloupec, stačí kliknout do jejich záhlaví, vybrat celý list můžeme nepopsaným tlačítkem mezi záhlavími sloupců a řádků.
Do buněk můžeme psát více, než je viditelná část buňky. Pokud jsou vedlejší buňky prázdné, zobrazuje se a tiskne se celý text, jestliže vedlejší buňka prázdná není, ořízne se text na viditelnou délku (ale buňka celý text i nadále obsahuje). Pokud ale buňka obsahuje číslo, které je delší než délka buňky, objeví se místo čísla ##########. Aby byl text či číslo vidět celý, musíme nastavit šířku sloupce na optimální hodnotu. Nejjednodušší způsob je dvojklik na rozdělovník buněk v jejich záhlaví. Šířka sloupce se automaticky přizpůsobí nejdelší položce v něm obsažené.

Pohyb po listech a sešitech
V sešitě se můžeme pohybovat několika způsoby. Můžeme používat myš nebo šipky. Pohyb pomocí myši je zřejmě jasný, proto si pouze vypíšeme několik klávesových zkratek pro pohyb pomocí šipek:

Výběr buněk
Výběr buněk probíhá velice podobným způsobem jako v případě výběru textu v textovém editoru.

Adresování buněk
Buňky můžeme adresovat třemi způsoby: relativně (standardní adresování), absolutně nebo smíšeně.
Relativní adresování způsobí, že při kopírování vzorce do jiné buňky bude vzorec přizpůsoben. Relativní adresování vypadá takto: A1
Zkopírujeme-li vzorec z buňky D4, kde relativní odkaz na buňku A1, do D8 (o čtyři buňky dolů), bude buňka D8 odkazovat na A5 (o čtyři buňky níže než A1). Zkopírujeme-li vzorec do E4, bude v ní odkaz na B1.
Někdy je transformace vzorce nežádoucí. Předejít tomu lze absolutní adresací. Ta vypadá následovně: $A$1.
Zkopírujeme-li nyní vzorec z buňky D4 do buňky D8, bude v buňce D8 opět vzorec s odkazem na A1 (nikoli na A5 jako v minulém případě). Při kopírování do E4 je výsledek také stejný.
Odkazovat můžeme i smíšeně. Můžeme zakázat transformaci sloupce ($A1 - řádek se bude měnit dle potřeby) nebo řádek (A$1 - sloupec může být transformován).
Adresovat lze i buňky na jiném listě (musí být ale v aktuálním sešitě). Adresace buňky A1 na listě Sheet2 se provede následovně: Sheet2.A1. Samozřejmě můžeme použít i absolutní nebo smíšené adresování.
Při adresování buněk během vkládání vzorce jednoduše stačí na požadovanou buňku kliknout a adresace se vloží na pozici kurzoru ve vzorci. Tímto způsobem můžete vybrat i několik buněk najednou. 

Vkládání údajů do buněk
Nyní se již dostáváme k pravé práci s tabulkovým kalkulátorem.
Do buněk můžeme vložit číslo, text, datum, čas nebo vzorec.
Číslo nebo text vložit jistě umíme. Chceme-li vložit datum, stačí zadat den zakončený tečkou (např.: 5.) a automaticky bude doplněn aktuální měsíc a rok. Vložíme-li den a měsíc (např.: 5.12.), bude doplněn automaticky aktuální rok.
Čas vkládáme ve formátu Hodiny:minuty:vteřiny, přičemž můžeme minuty a vteřiny vynechat (budou doplněny nuly).
Do buněk můžeme také vkládat vzorce. Vzorec musí začínat = a jeho obsah musí být smysluplný. Vzorec může tvořit nejen jednoduchý výraz (např.: =25+36), ale může obsahovat také funkce (Abs, Sin, Cos ...). Funkce vložíme jednoduše pomocí průvodce, který se spustí stiskem tlačítka na panelu nástrojů.
V rozbalovacím seznamu Category vybereme typ funkce (All = všechny), v seznamu Function jsou příslušné funkce seřazeny podle abecedy. Napravo od seznamu se objevuje anglický popis vybrané funkce. Dvojitým poklepem na funkci v seznamu se objeví v textovém poli, do kterého dopíšeme argument funkce. V textovém poli Formula se objevuje, jak bude vzorec vypadat. V poli Result se zobrazuje výsledek vzorce  (Pokud je zde text začínající "Err:", je ve vzorci nějaká chyba). Do jednoho vzorce lze samozřejmě vložit více funkcí a funkce lze do sebe i vnořovat.
Jako argument funkce lze samozřejmě použít odkaz na jinou buňku. V tomto případě je argument roven hodnotě dané buňky. Pro snazší pochopení jsem připojil k tomuto návodu ukázkový list, kde si můžete prohlédnout ukázky použití funkcí.

Kopírování obsahu buněk
Myší můžeme jednoduše kopírovat obsah buněk. Obsah buněk zkopírujeme tažením za čtvereček v pravém dolním rohu. Obsahuje-li kopírovaná buňka vzorec, bude automaticky transformován podle zásad, popsaných v kapitolce o adresování buněk. Pokud buňka obsahuje číslo, bude jeho hodnota automaticky zvyšována. Abychom tomu předešli, stiskneme při tažení klávesu CTRL.
Pomocí klávesnice zkopírujeme obsah buňky pomocí notoricky známé klávesové zkratky CTRL+C a do cílové buňky vložíme klávesovou zkratkou CTRL+V. I v tomto případě dojde k případné transformaci vzorce.
Vybereme-li dvě buňky s různými hodnotami (například 90 a 92) a budeme poté kopírovat tažením za čtvereček, aniž bychom stiskli klávesu CTRL, bude hodnota narůstat o rozdíl mezi hodnotami (v tomto případě o 2).

Formátování
Formátování buněk je velice jednoduché. Slouží k tomu panel nástrojů, kde můžeme zvolit druh, velikost a řez písma, barvu, vodorovné zarovnání. Dalších pět tlačítek slouží k formátování čísla. Číslo může být zformátováno jako měna, procenta, standardně a můžeme přidávat resp. ubírat desetinná místa. Další dvě tlačítka zmenší nebo zvětší odsazení textu. Předposlední skupina tlačítek slouží k určení formátu ohraničení. První tlačítko ve skupině určuje, z jakých stan bude buňka ohraničena a další barvu pozadí buňky. V poslední skupině jsou tlačítka pro určení svislého zarovnání textu.
Stejně jako v případě formátování textu v textovém editoru, i zde je dialogové okno, kde můžeme nastavit více vlastností formátu buňky. Dialog otevřeme příkazem Formát - Cells...:

1. Numbers: V seznamu Category vybereme druh čísla (prosté číslo, datum, měna, procenta, zlomek...), v seznamu Format příslušný formát, v rámečku Options počet desetinných míst (Decimal places), počet míst před desetinnou čárkou (Leading zeroes), zda mají být záporná čísla červená (Negative numbers in red) a zda mají být tisíce odděleny (Use thousands separator). Protože v každé zemi je zvyk psát čísla jiný, vybereme ze seznamu Language příslušný jazyk (Default = systémové nastavení Windows (většinou čeština)).
2. Font: Na této kartě se nastavují vlastnosti písma (druh, řez, velikost, barva, jazyk).
3. Na kartě Font Effects máme na výběr volby okolo podtržení, přeškrtnutí a reliéfu.
4. Alignment: Zarovnání textu v buňce můžeme nastavit zde. Vodorovné zarovnání nastavíme v seznamu Horizontal (v pořadí: standardní zarovnání podle typu obsahu, vlevo (+ odsazení), vpravo, na střed nebo do bloku), svislé ve Vertical (standard, nahoru, dolů nebo na střed). Dále můžeme nastavit orientaci textu (Text Direction - při zadávání stupňů se musí nastavit, vůči kterému bodu je toto nastavení provedeno), vzdálenost textu od mřížky (Spacing to gridlines) a zda má být umožněno zalomení řádku podle šířky sloupce (Text flow - Line break).
5. Borders: Nastavování ohraničení a pozadí zde již bylo vysvětleno několikrát, ale pro pořádek:
   Potřebujeme-li buňku ohraničit rámečkem, můžete tak učinit na této záložce. V rámečku Frame určíme, ze kterých stran bude ohraničení provedeno (v rámečku Presets máme několik přednastavených voleb), tlačítkem Spacing určíme vzdálenost čáry od textu, v rámečku Style vybereme požadovanou čáru a její barvu a v rámečku Shadow style vybereme styl stínu.
6. Background: Zde si nastavíme vlastnosti pozadí. Políčko No Fill znamená žádnou barvu.
7. Cell Protection: Nastavení ochrany obsahu buněk.

Graf
Samozřejmostí tabulkového kalkulátoru je vytvoření grafu z údajů v tabulce. K tomuto účelu je zde docela přehledný a intuitivní průvodce. Průvodce se skládá ze čtyř kroků. Průvodce se spouští příkazem Insert - Chart... (Vložit - Graf...). Před započetím vybereme tu část tabulky, která se má pro tvorbu grafu použít (a to včetně popisu řádků a sloupců):

1. Pole Range obsahuje vybranou oblast tabulky. Pole First row as label slouží k určení, zda první řádek je popisný a pole First column as label, zda totéž platí pro první sloupec. V seznamu Chart results in worksheet vyberte cílový sešit.
2. V dalším kroku vyberte, zda datové řady tvoří řádky (Rows) nebo sloupce (Columns) a typ grafu. V levé části vidíme náhled vámi vybraného grafu.
3. Ve třetím kroku vybereme variantu vámi zvoleného grafu, určíme, jaké osy mají být zobrazovány a opět můžete zvolit, zda datové řady tvoří řádky (Rows) nebo sloupce (Columns).
4. Poslední krok umožňuje určení nadpisu grafu (Chart Title), popisky os X, Y, Z a zda má být přidána legenda.

Tisk
Pokud máme tabulku již hotovou, nezbývá nic jiného, než ji vytisknout. To provedeme tak, že v nabídce File (Soubor) zvolíme Print (Tisk). Otevře se dialogové okno, ve kterém vybereme tiskárnu (můžeme upravit její vlastnosti), dále zde můžeme nastavit rozsah tisku (to, co chcete tisknout - zvolit můžeme All (vše), Pages (stránky, jejichž čísla napíšeme do textového pole, např.: 3; 6; 9-14 vytiskne stránky 3, 6 a 9 až 14) nebo výběr (Selection)) a můžeme nastavit počet kopií (v tomto případě může program tisknout jednotlivé výtisky seřazeně - volba Collate).
Samozřejmě, že se celý list musí rozdělit na jednotlivé stránky. Proto je užitečné vědět, kde stránka končí. Můžeme si nechat zobrazit konce stránek přímo v tabulce (View - Page Break (Zobrazit - Konce stránek)) a podle toho přizpůsobit rozmístění jednotlivých buněk.

Napsal Tomáš Milbach. Převzato z CD časopisu Chip č. 7-8 2002. Redakce i autor laskavě svolili k umístění tohoto návodu na serveru unix12.fzu.cz.

Úvodní stránka návodu

Místní dokumentace   Hlavní stránka