Způsob ovládání většiny editorů (a nejen editorů), jež jsou pro UN*Xové systémy k disposici, vychází z editoru emacs. Jedná se patrně o nejrozsáhlejší program na ``unix21'' (cca 15 MB) a lze s ním dělat téměř vše. Může sám sloužit jako terminálové okno, jako program k odesílání a přijímání pošty, podporuje psaní v TeXu a programování v různých jazycích (včetně Fortranu), může sloužit ke prohlížení hypertextových souborů ve formátu gnuinfo, jako souborový manažer, k interaktivní kontrole pravopisu, apod. Je k disposici jednak výukový program (nabídne se při spuštění emacsu bez udání parametrů), jednak rozsáhlý manuál (přes 300 stran), jednak ``GNU Emacs Reference Card'', kde je vše, co je třeba znát pro běžné použití. Volá se příkazem emacs, resp. emacs název.souboru. Emacs je instalován i na Sunech. Poznámka: použití češtiny je v dané verzi odlišné od všech ostatních editorů.
Obdobně mocným editorem, který je ve své základní podobě kompatibilní s Emacsem, je jed. Volá se jed název.souboru, resp. v X-windows xjed název.souboru. Při psaní programů podporuje barevné označování příkazů. Zatím nepodporuje psaní česky. Nejsem doposud rozhodnut, zda ponechám emacs nebo jed (nebo oba).
Dalším kompatibilním editorem (který však funguje pouze pod X-windows) je aXe. Volá se axe název.souboru (nebo lépe z menu). Jeho výhodou je uživatelský komfort, rozsáhlý informační systém, vyspělá správa souborů a ovládání převážně pomocí myši.