Chceme-li s csfonty dosáhnout co nejlepšího typografického výsledku, bude hlavička našeho souboru obsahovat následující řádek:
\usepackage{lczech}
Přitom dojde i k využití dalších českých maker, např. místo chapter se vypíše jako ``Kapitola'', apod.
(Namísto latexovského makra lczech jsme mohli stejně dobře použít obecného texovského makra czech, jež v latexovém souboru stejně načítá makro lczech. Slovenští uživatelé mohou namísto lczech použít lslovak.
Správného načtení souboru a použití českých fontů (i když podle mých zkušeností v o něco menší typografické kvalitě, což se týká i českého dělení; rovněž českých maker nebude využito) dosáhneme kombinací následujících dvou příkazů:
\usepackage[latin2]{inputenc}
\usepackage[IL2]{fontenc}
První příkaz říká, že výstupní kódování standardních fontů (což jsou u cslatexu právě csfonty) je IL2 (tj. standardní unixové kódování češtiny ISO-Latin-2, ISO-8859-2). Druhý příkaz sděluje, že soubor je právě v tomto kódování.