Do digitálního převleku

Skener je plnohodnotný opak tiskárny -- světlem snímá informace na papíře a převádí je do digitální podoby nul a jedniček. Většina skenerů snímá barevně, zato však málokteré jsou schopny skenovat automaticky několik stránek papíru za sebou. Jaké jsou odrůdy skenerů?

Nejpoužívanějšími skenery jsou stolní, deskové skenery, které pracují stejně jako kopírka: Na skleněnou desku se položí předloha (která může být plastičtější, než je papír -- kupříkladu propiska, brýle, akvarijní rybička), přikryje se a skenuje. Z pojízdného ramena je svazkem paprsků vždy snímán celý řádek bodů, při průchodu přes celou snímací plochu je tak osvětlen celý dokument. Odražené světlo je optickou soustavou (zrcadla, čočky) usměrněno na elektronické prvky CCD citlivé na světlo, které převádí analogové informace z intenzity světla do digitální podoby (viz obrázek).

Předchůdcem stolních skenerů byly skenery válcové, kde jsou předlohy připevněny na skleněný válec a poté rychle otáčeny kolem snímací hlavy. Stále se používají v špičkových grafických laboratořích, jsou velmi drahé, zato poskytují velmi dobré výsledky - zejména díky lepším světelným senzorům PMT namísto CCD. Nicméně dnes se stolní skenery derou i do této nejprofesionálnější oblasti.

Posledním typem skeneru, o kterém je vhodné se zmínit, je ruční skener. Vypadá jako přerostlá myš a přídomek ruční je zde více než výmluvný -- skenujeme manuálním posouváním přístroje po originální předloze. Nutné je skenovat rovně a plynule, aby výsledek alespoň za něco stál. Ruční skener je samozřejmě určen pro amatérské použití za nejnižší ceny, kupříkladu se s ním doma mohou hrát děti, dnes se však vyrábí i natolik levné deskové skenery, že ruční skener asi zůstane určen výhradně pro mobilní použití. Rozlišení je základní parametr skeneru, který z velké části vypovídá o jeho kvalitě - čím vyšší, tím lepší. Stejně jako u tiskáren se udává v jednotce dpi (dots per inch), čímž oznamuje, kolik bodů bude naskenováno z jednoho palce čtverečního; například 300 dpi znamená, že hrana čtverce o délce jednoho palce (2,54 cm) bude zaznamenána 300 body v grafickém formátu obrázku. Neboli, skener s vyšším rozlišením zaznamená více detailů (někdy i zbytečně mnoho) a při delším čase snímání předlohy. Aby vše nebylo tak jednoduché, rozlišujeme u skenerů dva typy rozlišení:

• Optické -- neboli také pravé rozlišení. Udává, kolik bodů skutečně skener ``vidí'' -- kolik senzorů má vměstnaných v délce jednoho palce. Často se rozlišení uvádí jako 300 x 600 dpi či 600 x 200 dpi, což znamená, že v jednom směru má skener skutečně pouze 300 či 600 snímacích senzorů, nicméně v druhém směru s nimi umí pohybovat jemněji, v 600 či 1 200 mezikrocích.
• Interpolované -- neboli domyšlené rozlišení. Udává, kolik bodů si umí skener dopočítat z toho, co je skutečně schopen nasnímat. Je-li optické rozlišení skeneru 300 dpi, ale my snímáme v rozlišení 600 dpi, výsledek má každý druhý bod v horizontálním i vertikálním směru dopočítán jako prostředník z barevných hodnot bodů, které byly skutečně naskenovány. Výsledek je tedy z více jak poloviny (i když rozumně) vymyšlený. Interpolované rozlišení mohou mít skenery, až několikanásobně vyšší než optické rozlišení, obvykle až 4 800 dpi či 9 600 dpi. Snímáním v takovém rozlišení však nedostaneme detaily, které jsou na originálu patrné, ale pouze rozmazaný náznak originálních obrysů.